MM > texty > články

Otužilý jako zedník?

Česká republika je položena v tzv. mírném podnebním pásu, značně hluboko ve vnitrozemí. S tím zejména souvisejí časté poklesy teplot pod bod mrazu, což zásadně ovlivňuje nejen veškerý biotop, ale pochopitelně také osud kulturních památek, z nichž zejména stavební objekty jsou vystaveny působení nemilosrdného vlhkého a mrazivého počasí. Běžně dostupné stavební materiály jsou schopné odolávat mrazu jen v případě, že je účinně ochráníme před vlhkostí. Především při opravách platí pro nové materiály obsahující velké množství vody (především malty), že nesmějí být vystaveny teplotám pod bodem mrazu před svým vytvrdnutím a náležitým vysušením. Samozřejmě je obecně známo, že voda obsažená v materiálu může při své krystalizaci zejména nevytvrzenou maltu zničit, nebo alespoň rapidně snížit její životnost. Pokud je tedy malta provedena v nevhodné roční době (podzim, zima), lze v mnoha případech říci, že investor vyhodil peníze. Přitom velmi často nenesou vinu na této situaci dodavatelé, ale sami investoři, kterým dlouho trvá, než patřičným způsobem rozhodnou o využití peněz.

Za starých časů se zednické práce soustřeďovaly do teplejší části roku. Zpravidla začínaly na sv. Jiří a končily na sv. Václava. Poslední platby za práce v dané sezóně byly zpravidla realizovány na sv. Havla. Ve zbylé části roku seriózní stavební firmy především dovážely z lomů stavební kámen a z lesů dřevo na krovy apod. Každý věděl, že přírodu neošidí a že pokud má ručit za své zednické dílo, musí malta do mrazu alespoň jeden dva měsíce zrát.

Dnes jsme však svědky takových hrůzostrašných situací, kdy investor žadoní u dodavatele, aby zdil či omítal v listopadu i v prosinci, ačkoliv sám ví, že vlastně vyhazuje peníze. K tomuto postupu je často nucen tím, že pokud neproinvestuje peníze na opravu památky (které často dostane od státu někdy v září či říjnu), vystavuje se nebezpečí, že příští rok nedostane nic. Někteří jedinci s hořkým úsměvem říkají, že příčina spočívá v tom, že máme v současné době jen otužilejší zedníky, než jací se vyskytovali dříve, případně že se používá "otužilá malta". K této situaci se vztahuje i historka, kterou mi vyprávěl kterýsi stavař. Svého času mistroval na nějaké stavbě a vedl několik učňů. Stavěli také někdy v závěru roku, když za ním přiběhl učeň s očima na vrch hlavy a volal: "Pane mistr, pane mistr, pojďte se podívat, ta omítka se úplně blýská!" (Nemusím vysvětlovat, že na povrchu malty mrzla voda). Stavba však musela být dokončena i ve zcela nepřijatelných podmínkách, neboť musela být realizována státní dotace.

Taková situace nastává každým rokem na stále větším počtu staveb, přičemž její neblahé důsledky jsou prakticky všem zainteresovaným osobám známy. Nezdá se však, že by řešení bylo na dohled. V současné době se alespoň začíná - zatím jen v oblasti neziskového sektoru - veřejně mluvit o možnosti zálohovat schválené akce pro začátek kalendářního roku určitou částí budoucího příspěvku, aby nebylo nutné zahájení činnosti po mnoho měsíců odkládat. Taková cesta by velmi prospěla zvýšení úrovně péče o stavební památky, která je z velké míry závislá na státních finančních příspěvcích. Z hlediska dohledu na osud poskytovaných dotací asi není reálné, že by se prosadila myšlenka umožnit čerpání dotací ještě v určité části následujícího roku. Kromě uvedeného zálohování poskytovaných prostředků se pak nabízí již jen jediná cesta: dohodnout konec finančního roku na nějakou vhodnější chvíli - navrhoval bych tak posledního září - a byl by klid.

Jan SOMMER: Otužilý jako zedník?, in: Architekt, roč. 46, 2000, č. 2, s. 104.
on-line od 3.12.2007:
http://sweb.cz/sommerjan/texty/clanky/20001otuzilyjakozdenik.htm

MM > texty > články